Autoři se často neshodují už v základní informaci o třetím oku jako čakře: jakou má vlastně barvu. Ve skutečnosti vlastně nemá žádná čakra žádnou barvu. Jedná se spíš o vlnovou délku energie, na které to které energetické centrum funguje. Následně k tomu pak přistupuje barevná symbolika spojená s okruhem působnosti dané čakry. Pro některé čakra třetího oka vibruje temně modrou barvou, které také říkáme indigová, někdo ji ale vidí a zobrazuje fialovou, přičemž poslední, korunní čakra je pak pro ně bílá. Co si o tom myslíte?*

Každopádně tato čakra souvisí, stejně jako většina jiných, s konkrétním orgánem, žlázou s vnitřní sekrecí. V tomto konkrétním případě je to šišinka neboli epifýza. Tento drobný orgán má na starosti mimo jiné produkci spánkového hormonu melatoninu. Tím zodpovídá za spánek, sny, vize, ale i halucinace. Staří Egypťané zkoumali velmi podrobně lidskou fyziologii a přiřadili šišince symbol Horova oka, zřejmě kvůli jejímu tvaru. Šišinka funguje jako jakýsi projektor, který vysílá obrazy na projekční plátno našich očí nebo čela, kde se třetí oko zobrazuje.

Funkce třetího oka

Třetí oko nám umožňuje používat intuici a (správně) interpretovat vnímané jevy včetně těch získaných prostřednictvím intuice. Rozšiřuje naše vnímání za hranice tří běžně vnímaných rozměrů. Čtvrtý rozměr, tedy čas, můžeme třetím okem vnímat například jako vhledy do hluboké minulosti nebo naopak jako vize budoucnosti a předtuchy. Také se může objevit jakási časová stopa, kterou uvidíte kolem pohybujících se objektů podobně, jako vnímá stopující pes pachovou stopu. Také můžete vnímat další rozměry existence. Zajímavou představu o těchto realitách si můžeme udělat z literatury, například z Lukjaněnkových Hlídek, kde se nazývají různými hladinami „šera“.

Bez třetího oka bychom vůbec nebyli schopni vnímat žádné podprahové informace a záležitosti tak říkajíc mezi řádky. Patří sem vnímání neverbální komunikace prostřednictvím mimiky a gest, ale také pochopení, co vlastně bylo řečeným výrazem myšleno. Tato čakra nám dovoluje vidět věci tak, jak skutečně jsou, místo abychom se omezovali naučenými schématy, jak by věci být měly, nebo místo očekávání, že věci jsou tak, jak nám někdo řekl, že je vidí on. Při používání třetího oka často dochází k propojení až sjednocení vnímající osoby s vnímaným objektem. Čakra navazuje a udržuje vztah mezi vnímajícím a vnímaným. Opačnou variantou tohoto vztahu může být naprosté odosobnění a totálně objektivní vnímání reality.

Na rozdíl od korunní čakry, která nás navazuje na vyšší vedení směrem kolmo nahoru, třetí oko většinou vnímá v horizontální rovině, tedy ne to, co je „nad námi“, ale věci nacházející se na naší úrovni.

Zavřené třetí oko

Zavřené a zakalené třetí oko se projevuje problémy se spánkem, případně problémy s nepochopením druhých lidí. Může to být způsobeno podvědomým uzavřením čakry v sebeobraně před nízkými energiemi a přízemními informacemi, které nás běžně obklopují. To se většinou stává duchovně zaměřeným osobám, pokud jsou dlouhodobě frustrovány nízkou duchovní úrovní svého okolí. Naopak ti, kdo se na duchovno nijak nezaměřují, ale žijí například intelektuálním životem, mohou mít třetí oko velmi silně vyvinuté, nicméně zatím ještě nedospěli do stadia, ve kterém by plné otevření svého třetího oka zvládli zpracovat, takže je zavřené spíše z preventivních důvodů. V takových případech je velmi nevhodné podnikat nějaké násilné zásahy o otevření a aktivizování třetího oka.

Metody tréningu

Následovat budou různé rady a tipy, jak můžete svou šestou čakru cvičit nebo podporovat. Tyto tipy postupují od jemnějších až k celkem účelovým a progresivním metodám, takže se prosím nevrhejte do tohoto seznamu od konce, pokud máte s třetím okem nějaký problém.

Autogenní trénink

umožňuje autosugestivní ovlivňování některých tělesných funkci a může pomoci i při odstraňování nevhodných návyků a dosahování žádoucích vlastností. Metodu autogenního tréninku vypracoval berlínský nervový lékař prof. J. H. Schulz. Využil jednak některých prvků jogínských, jednak poznatků získaných s používáním hypnózy. Při autogenním tréninku ovšem již nejde o hypnózu, nýbrž pouze o využití některých podobných psychologických mechanismů. Základní principy autogenního tréninku jsou dva: relaxace a koncentrace. Relaxace znamená uvolnění svalstva. Toto svalové uvolnění umožňuje na základě fyziologických souvislostí navodit klid duševní a současně uklidnit a zharmonizovat i činnost vnitřních orgánů. Koncentrace při autogenním tréninku spočívá v soustředění na určitou představu, která pak ovlivňuje organismus. Pro naše účely můžeme použít variantu autogenního tréninku, při které se budeme soustředit na otevírání a funkci třetího oka. Vyzkoušejte si prosím následující řízený autogenní trénink:

Vnímání energie hudby

Pro cvičení v běžném každodenním provozu můžete vyzkoušet soustředit se na hudbu nebo zvuky, které vás obklopují. Doporučuji meditovat s hudbou nebo si nějakou pouštět do sluchátek cestou do práce. Každá hudba obsahuje podprahové informace a tím, že se budete cíleně věnovat vnímání hudby, k vám budou tyto informace čím dál snáze přicházet. Zkoušejte různé žánry a neobávejte se zabrousit i k těm, které vám dosud byly cizí. Můžete se těšit na barvité vize, ke kterým ani omylem nebudete potřebovat hodinu bubnovat nebo se omámit jedovatými bylinami.

Řízené vize

Tato metoda už se účelově věnuje nějakému konkrétnímu tématu. V našem případě tedy aktivování třetího oka, ale často se řízené vize (vizualizace, pathworking…) věnují například harmonizaci čaker, čištění karmy a podobně.

Vřele doporučuji meditaci s Lunou. Měsíc totiž úzce souvisí s čakrou třetího oka. Můžete se třeba postavit v noci venku na přímé měsíční světlo a nechat ho bezprostředně působit na své čelo. To se vám ale s největší pravděpodobností moc často nepoštěstí. Není ale třeba zoufat, protože zcela shodných výsledků můžete dosáhnout i s „pouhou“ vizualizací výše popsané situace.

Obdobně můžete třetí oko otvírat světlem neutrálním – světlem, u kterého nemáme jasně určený zdroj, jako je třeba Luna v minulém odstavci. Na mě osobně je tato představa světla poněkud ostrá, ale můžete s ní dosáhnout silných výsledků. Takovouto meditaci si můžete vyzkoušet zde:

Meditace P. Chobota

Výborných a téměř okamžitých výsledků můžete dosáhnout s řízenou vizí zaměřenou na prokrvování šišinky. Během pěti minut pocítíte intenzivní účinky a často i dojmy na hranici příjemnosti. Nahrávku této řízené vize naleznete zde:

Nafukování šišinky

1) Zkuste najít nějaké další příčiny zavřeného třetího oka.

2) Vyberte si nějakou skladbu a poslechněte si ji s důrazem na podprahové informace. Popište své dojmy a vize.

3) Vyzkoušejte si jednu z doporučovaných nahrávek a napište mi o tom.

Energie těla je jako voda na zemi – ve větším či menším množství je obsažena ve všem a prosakuje i za hranice fyzických těl a věcí. Aura je energetické pole kolem živých organismů. Odráží fyzický i psychický stav organismu v podobě záření vycházejícího z těla. Pozorování aury lze historicky vyvodit z umění (svatozář, jejímž pozůstatkem je koruna králů, mandorla nebo sluneční kotouč u asijských a egyptských božstev). V některých případech je možné ji zachytit pomocí měřidel nebo fotoaparátu. Biologické výzkumy prokázaly, že elektromagnetické záření vycházející z lidských rukou zabíjí bakterie.

Osobní duchovní neboli bioenergetické pole se liší velikostí a hustotou podle toho, jak se kdo cítí a na jakém stupni duchovního vývoje se právě vyskytuje. Odhaduje se, že aura dosahuje do vzdálenosti od 2,5 cm do 90 cm od těla. Aura je tvořena několika vrstvami, podle různých senzibilů a fantastů třemi až dvanácti. Tyto vrstvy se údajně liší svým obsahem a funkcí. Z vlastní zkušenosti však musím k tomuto poznamenat, že jsem nikdy nezaznamenala výraznější zvrstvení, než to, že v bezprostřední blízkosti těla (asi 3cm) je aura hustší a lépe viditelná.

Pozorování aury

Schopnost vidění aury je u každého jiná, podobně jako u jiných jasnovideckých schopností. Zdá se, že malé děti přirozeně vnímají auru stejně jako jiné objekty jasnovidného vnímání. Pokud nám pak maminky cílevědomě vštěpují, že bubáci nejsou a tamten pán prostě nemůže být zelený, rychle se přizpůsobíme a ztratíme své přirozené jasnovidné schopnosti.

Pro nácvik pozorování aury je nelepší začít zdravým a silným stromem, po jeho zvládnutí pokračovat pozorováním kočky nebo psa a teprve potom se pokusit o pozorování lidské aury, nejlépe u spícího.

Nemá smysl pokoušet se vidět auru přímo, to je takřka vyloučené. Je třeba na objekt nezaostřovat zrakem, jen tak jakoby mimochodem klouzat svým vědomím po objektu. Zkuste i periferní vidění. Auru můžeme spatřit i ve tmě.

Vnímání aury je značně subjektivní. Není totiž viditelná očima, ale třetím okem a to auru „vybarvuje“ podle toho, co pro člověka daná barva znamená. Objektivní jsou spíš tvary, mezery nebo jiné deformace. Můžou se objevit nejen barvy, ale i fleky a někdy dokonce i vzory (pruhy).

Barvy aury a jejich význam

Auru lze posuzovat pouze jako celek, ale jednotlivý výklad barev v auře nám může k pochopení významu dopomoci. I odstíny jednotlivých barev nesou odlišnou informaci.

- tmavě červená důstojná, slavnostní, nádhera, moc, bohatství, nejvyšší pravda, úřad či zákon

- jasně červená vzrušující, energická, prudká, mocná, oheň, krev, akce, změna, sebevědomí, výstraha

- oranžová pocit radosti, energie, teplo, přátelství

- žlutá povzbuzuje, osvobozuje, uvolňuje, optimismus, rozum, intuice, slunce, inspirace

- světle zelená příroda, růst, pohoda, životodárnost, jistoty

- tmavě zelená uklidňuje a chrání, pocit bezpečí a naděje

- světle modrá obloha a vzduch, ticho a touha, chladný klid

- tmavě modrá (indigo) klidná, vážná, barva dálek, hloubky, rozjímání, mír a pasivita, nebe, nekonečnost

- fialová osobitá, skryté tajemství, pokora, skromnost, mystika, dramatičnost, osobnostní růst

- růžová náklonnost a oddanost, barva něhy, jemnosti, elegance, citů

- hnědá střízlivá, solidní a vážná, jistota a pořádek, domov, tradice, zemitost

-  bílá  představa nevinnosti a čistoty, nových začátků, počátek bytí, světlo

- šedá klid, neutralita a neangažovanost, rovnováhu protikladů, nedostatek citů a živosti

- černá koncový bod, rozhodnutí, popření pestrého života, prázdnota, tajemství, vesmír

2. úkol

V minulé hodině jsme se bavili o energetickém poli kolem živých organismů. Teď se budeme soustředit na shluky a proudy energie uvnitř těla. Tyto shluky se podle starého indického učení ajurvédy nazývají čakry a kanály rozvádějící energii po těle meridiány. Můžeme si představit meridiány jako řeky a čakry jako jezera životní energie. Výraz čakra pochází ze sanskrtu a znamená kolo v obecném slova smyslu.

Čakry jsou vázané na určité tělesné orgány nebo procesy. V těle jsou jich desítky, ty nejvýraznější se nacházejí v místech s nejsilnější neuronovou (tedy v podstatě elektrickou) aktivitou, tedy v mozku, kolem míchy, v solární pleteni, genitáliích, dlaních a chodidlech.

Jak vlastně vypadají a co dělají čakry?

Podle některých čakra vypadá jako kruhovitý až nálevkovitý energetický vír. Také uvádějí, že by se tento vír měl otáčet po směru hodinových ručiček, ale už neuvádějí, jestli tím mysleli z pohledu „pacienta“ nebo „léčitele“, další pak uvádí, že směr otáčení odpovídá energetické bilanci čakry, tedy jestli energii přijímá nebo vydává. Jiní zase, že se točí na jednu stranu u mužů a na druhou u žen. Má zkušenost je dost odlišná. Vnímám čakry jako prosté shluky s víceméně kulovitým tvarem, v jehož rámci se ale energie liší podle směru (přední a zadní proud čakry).

Čakry se zobrazují v barvách duhy. Autoři se však neshodují v barevných nuancích horních dvou až tří čaker. Čakry samy žádnými barvami nesvítí, jde spíš o to, že stejně jako jakákoliv jiná energie mají určitou frekvenci a daná barevná symbolika navíc odpovídá tématům, která s čakrou souvisí.

Mnohdy se mluví o tom, že životodárná energie putuje zespodu nahoru, a na stavu spodnějších čaker závisí, zda se vůbec dostane k těm výše položeným. Položme si však otázku, proč by se energie nemohla čerpat také v opačném směru… Samozřejmě, že mohla. Kanál je kanál, tudíž vede oběma směry. V některých konkrétních případech je to obtížnější, nicméně možné.

Souvztažnosti

Různí autoři také přiřazují čakry k živlům nebo planetám, ovšem ani na tomto se nemohou shodnout. Nejlepší způsob, jakým si ověřit všechny sporné varianty, bude nejspíš všechno si vyzkoušet sami na sobě. Mně osobně se osvědčilo následující:

1. země, Saturn; 2. oheň, Mars; 3. oheň, Slunce; 4. voda, Venuše; 5. vzduch, Merkur; 6. voda, Měsíc; 7. vzduch, Jupiter

7 hlavních čaker

Pro přehledné znázornění uvádím čakry odshora dolů, pokud se chcete držet tradiční symboliky, čtěte je od první směrem nahoru.

7. Korunní, temenní (sahasrara) – fialová / bílá (zdroje se liší), vrcholek hlavy směrem nahoru, sídlo božství v člověku, napojení na energii vesmíru, koncový mozek a fontanela, fialová, kolektivní nevědomí, skryté vědomosti a schopnosti, vyšší moudrost, božství, karma

6. Čelní, třetí oko (adžna) – indigová / fialová (zdroje se liší), mezi obočím až uprostřed čela, duchovní záležitosti, intuice, bystrost, mnohdy ztotožňována s epifýzou, šišinka a mezimozek, indigová, intuice, mimosmyslové vnímání, myšlení, vědomí, paměť, čas, snění, vize

5. Krční (višuddha) – modrá, krční jamka, centrum komunikace, sebedůvěry a sebeprosazení, vyjadřovací schopnosti, krk a štítná žláza, azurově modrá, vyjadřování, komunikace, tvořivost, svoboda

4. Srdeční (anahata) – zelená, oblast srdce, vztahy v nejširším slova smyslu – k sobě, k jiným lidem, ke společnosti i ke světu, srdce, zelená, emoce, humanita, sebeláska, sociální a globální záležitosti

3. Solární, sluneční (manipura) – žlutá, solar plexus, vůle, optimismus, slinivka, nadledvinky, žlutá, sebevědomí, sebepojetí, zpracovávání podnětů, instinkty

2. Křížová, sakrální (svadhistana) – oranžová, stydká kost – kostrč, sexuální oblast, tvořivá síla, průbojnost, pohlavní orgány a nervová pleteň křížové kosti, oranžová, pudy a reprodukce

1. Kořenová (muladhara) – červená, pánevní dno (zdroje se různí v přesné poloze) směrem dolů, spojení se zemí a její energií, primární biologické potřeby, ukotvení v těle, konec páteře, řitní otvor, červená barva, záležitosti fyzického bytí, krve, rodu

Vedlejší čakry

Podle mé zkušenosti se nacházejí v ose těla ještě dvě čakry pod první, dvě nad sedmou a některé i mezi výše jmenovanými čakrami, jako je pupeční, čakra v jamce pod hrudní kostí, na hrbolku hrudní kosti a čakra úst. Dalšími jsou pak dlaně, chodidla, velké klouby a jejich jamky, mízní uzliny a mnoho jiných. Uvádí se orientační počty – asi 40 vedlejších a desetitisíce malých čaker.

Práce s čakrami

Stav čaker si můžeme velmi snadno ověřit s pomocí kyvadla nebo autokresby, ovšem cokoliv, co jde udělat kyvadlem, bez něj jde ještě lépe. Můžeme zkusit použít dlaň receptivní ruky nebo prostě jen vnitřní zrak. A právě cvičení jasnovidného vnímání čaker je předmětem této hodiny.

Cvičení jasnovidného vnímání čaker

Vyzkoušejte si prosím s nějakým dobrovolníkem následující pokus. Dobrovolník se položí na záda na podlahu. (Páteř musí být zcela rovná, na posteli by mohla být prohnutá.) Zavře oči a uvolní se. Vy si sedněte po jeho boku tak, abyste oběma rukama dosáhli od jeho pánve po temeno. Zklidněte svůj dech a chvilku o sebe třete dlaně, abyste vytvořili teplo. Studenýma rukama se toto cvičení dělá obtížněji. Můžete si také předem zahřát ruce v teplé vodě. Pak umístěte dvé dlaně nad tělo dobrovolníka do výšky asi deset centimetrů v oblasti pod dobrovolníkovou pánví (ve směru od páteře), tedy do oblasti kořenové čakry. Snažte se vnímat dlaněmi, jak na vás působí energie z těla dobrovolníka. Snažte se nepustit působení dál než k zápěstnímu kloubu. Až budete mít jasno, otřepejte si ruce směrem od vás a dobrovolníka a zapište si výsledek. Takto postupujte s každou čakrou až ke korunní. Podle oblastí působení jednotlivých čaker potom prodiskutujte s dobrovolníkem zjištěné výsledky. Buďte opatrní ohledně vašich závěrů, abyste nevsugerovali dobrovolníkovi nějaké zdravotní problémy. Debata může vypadat třeba takto:

"Měl jsem dojem, jako bych držel v ruce kus ledu, když jsem zkoumal tvůj krk. Mohl by to být nějaký komunikační nebo tvůrčí blok. Napadá tě, co by to mohlo být? Mám pravdu nebo se pletu? Nejsi třeba zrovna nachlazený?"

Dobrovolník vám s největší pravděpodobností vaše výsledky potvrdí, obzvlášť pokud budete ke cvičení přistupovat opravdu poctivě a s otevřenou „jasnovidnou“ myslí.

3. úkol

Automatická kresba

je samovolný pohyb tužky jedním tahem po papíře, kdy ruka není vedena naší vědomou vůlí. Obecně lze namalovat odpověď na prakticky jakoukoliv otázku. Nakreslit lze i vztah partnerů, rodičů a dětí, přátel, pracovního kolektivu. Kreslí se jejich vzájemné energetické působení v jednotlivých čarách nebo vztahy všeobecně. Další oblastí jsou geopatogenní zóny a negativní či naopak pozitivní energie nebo kresba aury, vlastností, pohled na zdravotní stav, stav imunity, stav energií, emoční stav, pohled na psychickou vyrovnanost, svět v oblasti materiální, duchovní, pozitivní a negativní vlastnosti… Toto všechno jsou popisy automatické kresby jako metody diagnostické a věštecké, tedy jasnovidné. Kromě toho se ještě autokresba používá jako terapie, to už ale nespadá do okruhu našeho zájmu. Nemá totiž žádnou informační hodnotu. Autor pouze kreslením uvolňuje nějaké vnitřní bloky a problémy. Hotový obrázek je pak už celkem nepodstatný a nepoužívá se k nějaké interpretaci těchto problémů. Kromě těchto dvou variant se může automatické kreslení také použít k vytvoření energetických zářičů. Ani toto nespadá pod jasnovidectví, ale spíše už pod terapii nebo magii.

(ukázka terapeutické / energetické kresby)

Vaše jasnovidná autokresba nejspíš bude vypadat jako čmáranice dvouletého dítěte, které právě zjistilo, k čemu je pastelka. Tím se rozhodně nenechte odradit a nezavrhujte pastelky jako seriózní věšteckou pomůcku. Je to jen prostředek k zobrazení výsledku jasnovidného vnímání jako každý jiný.

(diagnostika čaker)                               (kresba bytosti)                        (energie červeného vína)

Automatické psaní

Oproti automatické kresbě, kdy se stejně jako u ostatních zatím uváděných metod napojujeme na informace uložené v našem vlastním podvědomí nebo v kolektivním nevědomí, u automatického psaní tomu může být i jinak. Psaní se v mnohých případech používá pro příjem konkrétních, formulovaných informací od jiných bytostí, které k nám mohou mimo naše běžné vnímání promlouvat. Často se takto komunikuje s anděly a podobnými bytostmi.

Tímto způsobem pracoval například John Dee s archandělem Urielem, který mu diktoval texty později považované za základní učení henochiánské magie.

Automatické psaní většinou vypadá jako velmi neuspořádaný škrabopis, můžete v něm ale vyčíst užitečné informace. Možná zjistíte, že jste psali v nějakém cizím, vám neznámém jazyce. Může se jednat o jazyk, kterým hovoří bytost, která vám informace diktuje, nebo jazyk, který jste používali v některém ze svých minulých životů a spojujete ho se vzdělaností. V prvním případě může být vliv diktující bytosti příliš silný a vaše vnitřní překladová jednotka je tím potlačená. Snažte se informace trochu víc filtrovat přes vlastní hlavu, aby pro vás byl výsledek co nejsrozumitelnější. Druhý případ vás odkazuje na znalosti, které jste možná kdysi měli, nebo k vám promlouvá vaše vlastní já v podobě některé z vašich předchozích inkarnací. V tom případě doporučuji regresi, abyste s touto inkarnací navázali vztah a překlad vám nadále nečinil potíže. O jasnovidném zkoumání "minulých životů se budeme ještě učit podrobněji.

Pro úspěšné automatické psaní budete nezbytně potřebovat otevřenou a funkční korunní čakru, kterou k vám budou proudit informace. Třetí oko už vám totiž k čerpání informací od "vyšších" bytostí nebude stačit. Mimochodem, jak je na tom vaše korunní čakra? 

Channeling

je pokročilou formou automatického psaní, dalo by se také nazvat automatickým mluvením. Jedná se o přímé napojení na vyšší zdroje, duchovní průvodce nebo vlastní vyšší Já, a následné psaní nebo mluvení podle obdržených informací. Rozdíl spočívá v naší aktivnější roli při zapojení do celého procesu, informace si totiž výslovně vyžádáváme od inteligentního informačního zdroje. Taky bychom mohli popsat channeling jako telepatické spojení s vyššími nehmotnými bytostmi.

Channeling většinou poskytuje zcela jasné informace v celých kapitolách. Výsledné dílo nebo kniha má pak většinou velmi odlišný obsah, než kdyby o daném tématu autor psal bez napojení na vyšší inteligenci. Samostatné psaní by obsahovalo pouze jeho vlastní znalosti a zkušenosti, kdežto channeling nabízí přístup ke znalostem a zkušenostem nejen všech lidí, ale i jiných bytostí.

To, co nás jako jasnovidce na této metodě zajímá především, je technika napojení na informační zdroje. Nachystejte si diktafon, tužku a papír nebo textový editor a chvíli přemýšlejte o tématu, o kterém se toho chcete co nejvíce dozvědět. Může to být například kompletní návod k vykládání tarotu, instrukce k používání kadidel v magii nebo vše o elektrických obvodech, na tom nezáleží. Proveďte zklidnění a ochranu a uveďte se do velmi lehkého transu. Čím hlubší je trans, tím, méně vnímáme vnější podněty, jakými je například telepatické spojení, takže hluboký trans není v tomto případě žádoucí. Pak se soustřeďte na svou korunní čakru. Představte si ji jako poupě, které se pomalu rozvíjí do překrásného otevřeného lotosového květu. To bude trvat několik minut. Můžete si také dohledat jinou metodu otvírání korunní čakry. Jakmile bude vaše koruna otevřená, soustřeďte se na otázku či téma, které vás zajímá, a vyšlete tento požadavek směrem nahoru v podobě například dopisu nebo energetické koule, ve které je dotaz zakódován. Buďte maximálně zdvořilí. Zároveň klaďte důraz na to, aby váš dotaz doputoval k přátelsky naladěné, poctivé a pravdomluvné bytosti. Pak už můžete očekávat spojení se zdrojem znalostí a příliv informací, které bude třeba okamžitě zaznamenávat, protože často bývá nutné je uspořádat dodatečně. Vyšší bytosti neuvažují stejně jako my, jejich vědomí je mnohem širší, a pokud chceme obdržené informace ještě po měsíci nebo po roce znovu pochopit, musí nám být přizpůsobeny.

Pečlivě prosím rozlišujte channeling od invokace. Při invokaci necháváme danou bytost vstoupit přímo do sebe (jde o jakési dobrovolné posednutí), zatímco channelingem pouze posloucháme odpovědi bytosti, která se nalézá vně našeho osobního prostoru. Někdy to může být velmi blízko, může nám třeba jako skřítek sedět na rameni. Pokud ale bytost pociťujete v sobě, ocitli jste se za hranicí oddělující channeling od invokace.

Formou channelingu vznikly mnohé knihy, které si můžete přečíst, stejně jako vznikly mnohé o tom, jak se channelingu věnovat. Doporučuji rozšířit si znalosti některou z nich.

Také si můžete vyzkoušet řízenou meditaci:

Meditace P. Chobota

4. úkol